Čelem vzad číslo 8 - Památky

Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed

TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Ostatní články v této kapitole: Býčí skála
Zobrazit všechny články v této kapitole
Návštěvnost článků
Obsah tohoto čísla

Pernštejn

Autor: Jakub Machačka
Hodnocení článku: 3.94 Hodnocení 3.94 z 5 (68 hodnocení)
 
Ohodnoťte článek "Pernštejn":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)

Hrad PernštejnPočátky jednoho z největších a nejkrásnějších hradů nejen na Moravě, ale i ve střední Evropě sahají do doby, kdy prý žil v kraji uhlíř Věňava. Přes den během jeho nepřítomnosti ovšem do jeho chaloupky chodil zubr a likvidoval zásoby. Věňava ho tam ale jednoho dne překvapil, chytil ho za rohy a vrazil mu do nosu houžev. Drže ho za ni, dovedl jej až do Brna před krále a tam ho zabil. Za tento hrdinský čin mu král daroval horu, kde žil, a erb se zubří hlavou. Jeho potomci založil rod Pernštejnů, nejslavnější moravský šlechtický rod.

Na skalním ostrohu nad potokem Nedvědičkou vznikl hrad v l.1270-85, kdy ho založili Pernštejnové, přesněji jejich předek Štěpán z Medlova. Ohrazený půdorys trojúhelníkového tvaru se rozprostřel na čele ostrohu, jehož příkré srázy hrad ze tří stran chránily; ze severu se dal pohodlně zbudovat příkop. Tímto směrem byla vysunuta okrouhlá obranná věž, zvaná Barborka, za ní následoval hradní palác a celý tento vnitřní celek byl opět ohrazen hradbami. Co se týče jména Pernštejn, zřejmě to bude zkomolenina německého Bärenstein (Medvědí skála - kámen), související se jménem potoka Nedvědičky a nedalekou vesnicí Nedvědice. Během 14. a 15. století sílily moc a majetek Pernštejnů a s tím sílil i jejich hrad. Vzestup započal za Viléma z Pernštejna, který chytrým manévrováním ve sporech mezi syny markraběte Jana Jindřicha nashromáždil majetek akcemi ve vlastní prospěch, tj. loupežemi a rabováním. Pro své pohodlí obestavěl malý hradní palác dalšími přístavky a na obranu postavil předsunutou věž, tzv. Věž čtyř ročních období.

Hrad PernštejnJeho syn Jan z Pernštejna učinil z hradu svou hlavní reprezentační rezidenci. Především se postaral o důkladné opevnění. Přenesme se nyní na chvíli do 15. století a pokusme se jako nepřátelé dobýt Pernštejn. Možná se dostanete do 1. předhradí, neboť předsunuté opevnění s mohutnou baštou bylo postaveno až začátkem 16. století. Mohli byste se kochat pohledem z trojúhelníkového bastionu z poloviny 16. století nad starou hradní branou, ovšem radost by vám okamžitě zkalila střelba z mohutného, až pět metrů tlustého barbakánu. Dejme tomu, že máte šťastný den a dostanete se přes most a příkop do 2. předhradí a pak zázrakem až do vlastního hradního areálu. Stáli byste před vysokými zdmi hradního paláce a museli byste dobývat malý, vysoko umístěný vchod opět s rampou a padacím mostem. I sám hradní palác je naprostý labyrint chodeb a síní a jeho specialitou jsou úzká levotočivá schodiště, jejichž snížené horní východy fungovaly jako gilotina.

Ovšem Jan z Pernštejna zároveň myslel na své pohodlí. Rozšířil hradní palác natolik, že prakticky pohltil dřívější opevněné hradní jádro, takže z původních hradebních ochozů vytvořil spojovací chodby, na kterých se dochovaly originální nápisy ze 16. století. Původní dominanta, věž Barborka, úplně zapadla. Zřídil nejen dodnes zachovalou černou kuchyni, ale především reprezentační prostory 1. patra. V přijímacím sále nad vstupní síní s renesanční sklípkovou klenbou nechal vytvořit bohatý sedlový portál s pozdějším renesančním zaklenutím. Ve dvou místnostech 2. patra se dochovala bohatá křížová klenba, což trochu znesnadňuje lokalizaci původní hradní kaple (dnes se umísťuje do východní místnosti s žebrovou klenbou). Jan rozestavěl i 3. patro, ale to dokončili až jeho synové, Vratislav a hlavně Vilém. Ten nesmírně rozmnožil rodový majetek, který trojnásobně převýšil dokonce tehdejší jihočeské dominium Rožmberků. Na svých panstvích zavedl moderní šlechtické podnikání, provozoval obchod a dokonce i bankovnictví a stal se nakonec nejvyšším hofmistrem Českého království.

Vstupní síň se sklípkovou klenbouAčkoliv Vilém, již ovlivněný renesančními názory, dal před mohutným Pernštejnem přednost pohodlnému zámku v Pardubicích, na staré rodové sídlo nezanevřel a upravoval ho spolu se synem Janem v renesančním duchu. Ve starých prostorách budovali klenby a na jihovýchodní straně přistavěli nový renesanční palác, který se ovšem zvenčí nijak neodlišuje, a pod ním mohutnou Černou bránu. Omezení prostorem řešili stavbou mohutných krakorců a arkýřů, čímž hradu dávali podobu poháru, neboť nahoře je širší než dole. Maximum místností bylo upraveno k obývání pro pány, posádku a úřednictvo. Jan, zvaný Bohatý, nechal vystavět vnitřní prostory 1. patra jihovýchodního paláce - reprezentační rytířský sál a přilehlé místnosti, jakožto i obrovský sál pozdější knihovny. V předhradí nechal opravit původně gotické budovy sýpky na jihozápadě, purkrabství na severu, strážního domku u barbakánu a koníren v 1. předhradí. Jihozápadní svahy byly terasovitě upraveny jako okrasné zahrady. Zároveň nechal v blízkém Doubravníku postavit pozdně gotický kostel s rodovou hrobkou Pernštejnů.

Jan odkázal svůj majetek třem synům - Jaroslavovi, Vojtěchovi a Vratislavovi. Žádný z nich nezdědil otcovu hospodárnost, a ačkoliv první dva záhy zemřeli, stačili své úděly hospodářsky rozvrátit. Ani Vratislav, zvaný Nádherný, nepozdvihl panství k novému rozkvětu, neboť měl smysl spíše pro dvorský život než pro ekonomiku. Byl jmenován nejvyšším kancléřem a dokonce konvertoval ke katolicismu, aby se mohl oženit s Marií Manrique de Lara, španělskou dvorní dámou císařovny Marie, choti Maxmiliána II. Na svých panstvích zavedl protireformaci, za svou horlivost byl dokonce jako první český šlechtic odměněn Filipem II. Řádem zlatého rouna, ale sám se zdržoval spíše ve svých palácích v Praze a ve Vídni, kde shromažďoval bohaté umělecké sbírky. Ani pokusy o těžbu rud na Pernštejnsku ho nezachránily před vzrůstajícími finančními potížemi, a když zemřel, musela si rodina vypůjčit na černé sukno. Veškeré dědictví se všemi dluhy přešlo na staršího Jana. Ten musel rozprodat všechen majetek a dokonce vstoupit do vojska; roku 1597 padl u Rábu v boji s Turky. Jediný syn Vratislav Eusebius zemřel roku 1631 v boji proti Švédům a smrtí jeho sestry Eusebie roku 1646 Pernštejnové vymírají úplně.

Naštěstí neuskutečněný plán na regotizaci (před r. 1888)Samotný Pernštejn koupil roku 1596 Pavel Katharýn z Katharu. Ovšem již roku 1604 jej získává Adam Lev z Rýzmburka a po něm jeho žena Estera, provdaná Lichtenštejn-Kastelkornová. Za třicetileté války odolal hrad roku 1645 útoku Švédů, kteří pouze sestřelili patro Věže čtyř ročních období, a tak byl prohlášen za zemskou pevnost. Teprve roku 1710 ho kupuje František ze Stockhammeru. Jeho potomci hrad uzpůsobují občasným letním pobytům a vytvářejí reprezentační a obytné apartmá v 1. patře renesančního paláce. Velký rytířský sál je bohatě vyzdoben štuky spolu s přilehlou obrazárnou, ložnice a čínský salónek vymalovány již rokokově a vybaveny přepychovým nábytkem. Vedle purkrabství je zřízena nová barokní kaple s freskami F. Ecksteina z roku 1716. Rovněž se pokračuje v úpravě parku osázeném plastikami O. Schweigla. Roku 1793 zakoupil Pernštejn Ignác Schröffel z Mannsberka. Ten nechal vyzdobit přilehlé interiéry klasicistně. Po něm dědí hrad roku 1818 jeho zeť Vilém Mitrovský z Nemyšle. Ten na Pernštejně podniká již pouze drobné úpravy. Až jeho syn Vladimír naplánuje velkorysou přestavbu v duchu tehdejší romantické novogotiky, avšak naštěstí nesežene dostatek peněz, a tak pouze vybuduje v 1.patře rozsáhlou romantickou knihovnu, čítající 13 576 svazků. Ve Věži čtyř ročních období byla vybudována zbrojnice a nad ní romantická vyhlídka s barevnými sklíčky, která tvoří iluzi různých ročních období. A před Hodinovou věží vznikla terasa s malým parkem. Mitrovští z Nemyšle byli majiteli Pernštejna až do roku 1945, kdy jim byl za proněmecký postoj zestátněn.

Roku 1949 byla započata památková péče o hrad a zároveň do něj byla vpuštěna veřejnost. Dnes hrad nabízí opravdovou procházku staletími. Můžeme vidět raně gotické opevnění a základy, gotickou černou kuchyni, obydlí služebnictva a interiéry vybavené dobovým nábytkem a uměleckými díly, renesanční apartmá ve 3. patře a barokně - klasicistní apartmá a s ním související romantické historizující prostory - knihovnu a tzv.sál spiklenců, zbudovaný v 19. století na základě pověsti o zdejší schůzce odbojných moravských stavů roku 1620. Strop kulaté místnosti byl tehdy vymalován jejich erby.

Návštěvu tohoto nádherného hradu všem vřele doporučuji.

Použitá literatura
M. Plaček; Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996
Kol.; Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. - Jižní Morava; Praha 1981
B. Samek a kol.; Pernštejn - středověký hrad na jižní Moravě; Brno 1996


 
Ohodnoťte článek "Pernštejn":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)


Ostatní články v této kapitole: Býčí skála
Zobrazit všechny články v této kapitole
Návštěvnost článků
Obsah tohoto čísla
TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed