Čelem vzad číslo 8 - Život ve staletích

Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed

TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Ostatní články v této kapitole: Hudba a tanec starověkého Egypta
Zobrazit všechny články v této kapitole
Návštěvnost článků
Obsah tohoto čísla

Židovské tradice a zvyky (3. část)

Autor: Martina Zamykalová
Hodnocení článku: 3.81 Hodnocení 3.81 z 5 (78 hodnocení)
 
Ohodnoťte článek "Židovské tradice a zvyky (3. část)":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)

Staronová synagógaVedle šabatu, který patří mezi hlavní židovské svátky, zná židovský kalendář na dvacet jiných svátků a památných dní. Význam a smysl některých z nich se během staletí pozměňoval. Některé svaté dny, jako je na příklad Nový rok, Den smíření či Pesach, však kázal světit už Pentateuch. Tyto svátky nazýváme svátky vysokými a poutními. Jiné svátky vznikaly teprve v průběhu židovských dějin, aby připomněly šťastné i tragické události židovského národa. Takovými svátky jsou na příklad Chanuka, Purim, dny připomínající zničení Chrámu nebo již zcela nedávné události židovských dějin, jako je holocaust či vytvoření Izraele.

Hebrejský rok začíná Deseti dny pokání, z nichž první je svátek Roš ha-šana (Nový rok), který se slaví 1. a 2. tišri. Po tyto dva dny se zvažují všechny činy minulého roku a věřící zpytuje své svědomí. Zároveň se připomíná také uzavření smlouvy s Hospodinem na hoře Sinaj. Přitom se tradičně troubí na šofar, tedy beraní roh. Člověk je v tento den také Hospodinem souzen. Po dnech pokání přichází Jom kipur (Den smíření), den celodenního postu, při kterém je zakázáno pracovat. V tento den, který je považován za jediný den svatější než šabat, se člověk smiřuje se všemi lidmi, aby se tak smířil se samotným Bohem.

Vysoká synagógaPoutní svátky bývaly spojeny s poutí do Jeruzaléma a přinášením obětí do Chrámu. Byly spjaty se třemi významnými fázemi zemědělského roku a připomínaly také tři hlavní události exodu. První ze svátků, Pesach, se slavil osm dní v měsíci nisanu. Byl to počátek nového zemědělského roku, ale hlavně připomínal odchod Izraelců z Egypta. V tento svátek nesměli Židé jíst nic kvašeného a vše kvašené muselo být z domu předem odstraněno. Druhým svátkem byl Šavu´ot (Letnice), slavený v měsíci sivanu. Byla to slavnost žní, ale především svátek připomínající darování Tóry. Chag ha-Sukot (svátek stanů), se slavil po osm dní v měsíci tišri. Jelikož to byl konec zemědělského cyklu, děkovalo se za dary přírody a hojnost, která se Židům dostala. Svátek také připomíná čtyřicetileté putování pouští po odchodu z Egypta, kde Izraelité pobývali v přístřešku zvaném suka. Osmý den Sukot splývá se svátkem Simchat Tóra (Radost z Tóry), kdy je završeno celoroční čtení Pentateuchu.

Starý židovský hřbitovDvěma nejveselejšími židovskými svátky jsou Chanuka (svátek zasvěcení či světel) a Purim. Chanuka je osmidenní svátek měsíce kislev a tevet a připomíná osvobození Jeruzaléma roku 164 př.n.l. Během tohoto svátku se rozsvěcují svíce na zvláštním svícnu - prvního dne jedna a postupně další, až do osmi svící osmého dne. Purim, slavený v měsíci adar, je pak vzpomínkou na záchranu židovské komunity ve starověké Persii. V tento den se kromě pojídání rozmanitých jídel především popíjí víno.

Naopak dny truchlení, to je pět postních dnů, které připomínají tragické události židovských dějin, jako bylo zničení Chrámu (Prvního roku 586 př.n.l., Druhého 70 n.l.) a pád Jeruzaléma. Jedním z těchto půstu je půst 9.avu, Tiša be-av.

Zbývají ještě moderní svátky, zavedené v tomto století. Jom ha-šo´a, připomínající holocaust, se v Izraeli slaví 27. nisanu a v diaspoře 19. dubna na výročí začátku povstání ve varšavském ghettu. Jom ha-zikaron, slavený v měsíci Ijar, je dnem vzpomínek na všechny Izraelce padlé ve válkách. Den poté je další svátek, Jom ha-acma´ut (Den nezávislosti), oslavující vytvoření Izraele. Na konci měsíce Ijar je pak Den Jeruzaléma, který připomíná znovusjednocení města Jeruzaléma pod izraelskou vládou.

Oblečený svitek tóryNejvýznamnějším židovským svátkem je po Jom kipur šabat. Samotný význam hebrejského slova šabat souvisí se slovem savat, tedy "přestat pracovat" nebo také "odpočívat". V knize Genesis se praví: "Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré stvořitelské dílo." Tak tedy Židé, v souladu s Božím přikázáním, aby byl tento sedmý svatý den svěcen, ustanou na šabat ve své práci a věnují se modlitbám, studiu Tóry, své rodině a svým přátelům. Zachovávání šabatu je také nejvyšší micva, tedy náboženské přikázání.

Oslava začíná v pátek západem slunce a končí v sobotu po východu hvězd. Sobota je v židovském kalendáři posledním dnem týdne, protože Židé v souladu s biblickým příběhem považují neděli za den první, za počátek Stvoření.

Nejpřísnějším zákazem souvisejícím s upuštěním od práce je zákaz zapalování ohně, což pro dnešního ortodoxního Žida znamená, že si nesmí ani zapálit cigaretu, zapnout elektrický spotřebič či jezdit autem. Podle halachy je na šabat zakázáno celkem 39 činností, kdy je kromě běžné, placené práce zakázána jakákoli tvořivá činnost, psaní, šití, hra na hudební nástroj, cestování a pochopitelně vaření a pečení. Jídlo je tedy připravováno dopředu.

Synagogální opona (1547-1592)Mohlo by se zdát, že je šabat pouze dnem plným zákazů a omezení, ale není to tak. Tento svátek má naopak svou zvláštní atmosféru, kterou jsem sama mohla poznat, když jsem byla pozvána na jeden šábesový večer. Po bohoslužbě ve Staronové synagoze, kterou smějí ženy sledovat pochopitelně pouze z balkónku, se všichni odebrali na šabatovou večeři. Před ní si nejprve každý musel omýt ruce vodou, která se napouštěla do zvláštní nádoby se dvěma uchy - střídavě si tedy člověk umyl levou i pravou ruku.Vedle talíře byla položená chala, což je zvláštní bílé pečivo ve tvaru vánočky. Kousek z ní se ulomil a namočil do soli, prý aby se ani při slavnosti nezapomnělo na útrapy židovských předků. Potom následovala košer večeře (ryba, krocan), při které a po které se živě vyprávělo. Po večeři se zpívaly krásné židovské písně. Celý večer byl pro mě neopakovatelným zážitkem. Jeho atmosféra se však dá jen těžko popsat - rabín žehnající nad svíčkami, zvláštní tón hebrejských modliteb a písní - to vše na vás působí velmi mysticky, tajemně. V té chvíli byste mohli být v patnáctém, stejně jako ve dvacátém století.

Teď se ale podívejme, jak by měla správně vypadat celá šabatová slavnost.

Synagogální opona (poč. 19. st.)Zvláště zbožní Židé očistí nejprve své tělo a především ducha v rituální lázni, mikvi. Samotný šabat začíná v páteční podvečer zažehnutím dvou šabatových světel, což je čestná povinnost ženy. Nad světly se pronášejí požehnání a motlitby za blaho rodiny. Potom následuje bohoslužba v synagoze, při níž se čtou především žalmy. Jejich součástí je i píseň "Pojď, příteli, nevěstě vstříc", ve které vystupuje společenství Izraele jako ženich a Královna Šabat jako nevěsta. Na závěr bohoslužby se koná obřad kiduš (posvěcení), při kterém kantor žehná nad pohárem vína. Po návratu ze synagogy žehná otec dítěti a znovu posvěcuje víno a také dvě chaly. První sousto se vždy posolí. K slavnostní večeři je zpravidla ryba. Po večeři se zpívají zvláštní písně, zvané zemirot.

Ranní bohoslužba má pak slavnostní ráz a je o něco delší než ve všední den. Vrcholem bohoslužby je čtení sidry, což je část Tóry, která je právě určena k předčítání. Po ranní modlitbě se opět žehná nad vínem. Při druhé šabatové hostině, sobotním obědu, se žehná chléb a zpívají se písně. Třetí šabatovou hostinu, která se však koná v synagoze mezi odpolední a večerní modlitbou, provází navíc ještě kázání.

S východem prvních tří hvězd přichází čas večerní šabatové modlitby a obřad zvaný havdala (oddělení) ukončí šabat. Při havdale se zapálí svíce, která je spletená ze čtyř pramenů vosku a má čtyři knoty. Je to první svíce, která se smí po sobotě zapálit. Poté se pronese krátká modlitba nad pohárem vína a žehná se nad vonným kořením, které má svou vůní člověka utěšit nad ztrátou šabatové duše. Třetí požehnání se pronáší nad plamenem svíce. S pohárem vína a hořící svící poděkuje muž Hospodinovi za oddělení světla od tmy a všedních dnů od dne svátečního. Zbytkem vína potom zhasí svíci a oslava šabatu končí.

Vyprávěním o židovských svátcích bych ukončila celé své vyprávění o židovských tradicích a zvycích.

Použitá literatura
T. Pěkný; Historie Židů v Čechách a na Moravě; Praha 1993
L. Pavlát a kol.; Židé - dějiny a kultura; Praha 1997
J. Šedinová a kol.; Židovské tradice a zvyky; Praha 1992
E. Barnavi; Atlas univerzálních dějin židovského národa; Praha 1995
K. Schubert; Židovské náboženství v proměnách věků; Praha 1994


 
Ohodnoťte článek "Židovské tradice a zvyky (3. část)":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)


Ostatní články v této kapitole: Hudba a tanec starověkého Egypta
Zobrazit všechny články v této kapitole
Návštěvnost článků
Obsah tohoto čísla
TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed