Čelem vzad číslo 11 - Památky

Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed

TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Ostatní články v této kapitole: Hrad Trosky
Zobrazit všechny články v této kapitole
Návštěvnost článků
Obsah tohoto čísla

Zámek Nelahozeves

Autor: Jakub Machačka
Hodnocení článku: 3.82 Hodnocení 3.82 z 5 (33 hodnocení)
 
Ohodnoťte článek "Zámek Nelahozeves":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)

Erb GriespekůNedaleko Kralup nad Vltavou na ostrohu nad řekou vévodí stejnojmenné obci mohutná stavba zámku Nelahozeves, vedle pražského Královského letohrádku jedna z nejlepších ukázek čisté italské renesance na sever od Alp. Tříkřídlá otevřená dispozice, členění fasády a především sgrafitová výzdoba vskutku spíše připomínají italské vily či "castella" z okolí Říma či Toskánska (např. Vila Farnesse v Capracole u Říma) než tehdejší české a moravské zámky. Prozrazuje tak vskutku nadprůměrnou osobnost stavitele, jeho rozhled a vkus a také uměleckou kvalitu italské stavitelské obce ve 2. polovině 16. století, která se usazovala v Praze a přijímala zde zakázky od císařského dvora a předních velmožů.

První zmínka o Nelahozevsi (Nelahově vsi) je z roku 1352, kdy byla obec majetkem pražské svatovítské kapituly. Někdy v té době zde zřejmě byla postavena tvrz určená pro správu zdejšího poplužního dvora. Nestála ovšem na místě dnešního zámku, ale dole v obci, zřejmě na místě dnešního náměstí. Později, po husitských válkách, statek často měnil majitele. Ti necítili potřebu tvrz nějak přestavovat a dodnes se z ní nic nezachovalo.

NelahozevesZměna přišla až roku 1544. Tehdy statek zakoupil Florián Griespek z Griesbachu. Tento čtyřicátník přišel z Bavorska do Prahy a měl za sebou slibnou kariéru ve službách císaře Ferdinanda I. - od roku 1538 byl královským a komorním radou, od roku 1542 vojenským radou. Svou věrnost císaři osvědčil i v roce 1547, za což byl bohatě odměněn především penězi a velkou ochotou císařské komory přispívat na rozmach jeho statků. Centrum svých držav si vybudoval v západních Čechách okolo panství Kaceřov a Nečtiny, k tomu držel v zástavě Dobříš a pak Nelahozeves, na jejíž koupi mu komora půjčila 500 kop českých grošů. I své nové sídlo v Kaceřově postavil díky vydatné císařské pomoci. Ovšem právě Nelahozeves, zřejmě díky své blízkosti k Praze, se měla stát hlavním Floriánovým sídlem. Proto v roce 1553 započal na skalnatém návrší nad vesnicí se stavbou nového zámku, inspirovaného dobovými sídly italských aristokratů. Florián Griespek byl sám velmi vzdělaný, měl rozsáhlou knihovnu a uměleckou sbírku. Jako inspiraci použil dobových architektonických traktátů, např. Quatro libri di Architecturra od Sebastiana Serilia či díla Giacoma Vignoly. Architekti pocházeli ze severní Itálie, ale byli členy pražské italské umělecké obce, později proslulé za dob Rudolfa II. - Giovanni de Statio, Pietro Ferrabosco, Giovanni Spazio. Uvažuje se i podílu věhlasného architekta Bonifáce Wolmutha.

Letecký pohled zachycuje dispozici zámku a nádvoří s chybějícím čtvrtým křídlemProjekt byl zřejmě původně ve stylu italského castella - čtyřkřídlá dispozice se čtyřmi rohovými bastiony a uprostřed dvorem, lemovaným případně arkádami. Stavba se ovšem z důvodů finančních dosti protáhla, což rovněž způsobilo odchylky od původního plánu jak v rozsahu, tak ve stylovém provedení. Jako první bylo dokončeno východní křídlo na skalním ostrohu směrem k řece, které bylo postaveno ještě poměrně rychle během pěti let. Jeho fasáda je poměrně prostá, v přízemí jsou arkády, každé patro je zakončeno římsou, okenní ostění jsou jednoduchá. V druhé fázi pak následovalo severní křídlo. Je již bohatší, italský vliv se zde prosadil výrazněji. Má arkády nejen v přízemí, ale zdvojené i v prvním patře. Jsou tvořeny výraznými polosloupy a menšími polopilíři, podepřenými poli se závitovými motivy. Nad oblouky jsou mezi volutovými konzolami závitové kartuše, které jsou i nad mohutnými pilíři v přízemí. V druhém patře jsou pak mezi polopilíři sdružená okna se zdobenými ostěními. Třetí a nejmladší západní křídlo je pak stylově nejbohatší, pochází již zřejmě až z období po Floriánově smrti roku 1588, kdy panství zdědil jeho syn Blažej. Plastické rozlišení zahrnuje výraznou bosáž, jakožto i horizontální (římsy a parapety) a vertikální (iónské polosloupy a polopilastry) členění. Okna v prvním patře mají konzolami nesené střídavě trojúhelníkové a polokruhové štíty. Co se týče čtvrtého křídla, to zřejmě padlo za oběť finančním problémům Blažeje Griespeka, který na jeho místě postavil pouze zeď ve výši přízemí s dvěma průhledy a apsidovitým výklenkem uprostřed, možná jako provizorium, ale zůstala již natrvalo.

Nejzdobnější severní fasáda je zdobená figurálními sgrafityVýrazným prvkem výzdoby jsou však i sgrafita, která v různé formě pokrývala (a díky komplexní restauraci v 70. letech 20. století opět pokrývají) veškeré fasády zámku, i když původní malovaná podoba nemohla být místy obnovena vzhledem k nedostatku předloh či míře poničení. Na druhou stranu, finanční potíže Blažeje Griespeka neumožnily ani celkovou realizaci sgrafitové výzdoby v původní náročné podobě. U křídel východního a západního se tedy jedná víceméně jen o prostá psaníčka vyrytá do omítky bez kontrastní části, v druhém patře vnitřní fasády východního křídla diamantovaná, doplněná o římsu ze srdcí a rostlinných úponků. Na křídle severním se v druhém patře mezi okny objevují různé groteskní rostlinné motivy podobné těm z výzdoby Míčovny v Královské zahradě. Ovšem nejbohatší je v tomto směru vnější fasáda severního křídla a přilehlých bastionů, dle motivů z mědirytin Virgila Solise. Objevíme zde alegorie evropských států, lidských ctností na pozadí výjevů z Bible (Adam a Eva, Judita s Holofernovou hlavou, Obětování Izáka) a antické mytologie (Herkules, Ceres), věd a umění (Astronomie, Fáma), ročních období atd. Různorodost témat měla zřejmě dokumentovat rozhled a všestrannost stavitele.

Třetí výraznou složkou dekorace je pak výzdoba kamenická, štukatérská, malířská a truhlářská. Nejvýraznějším prvkem je v tomto směru velký vstupní portál v přízemí východního křídla, osazený kolem roku 1614, tedy těsně po dokončení stavby. Je dvojitý, s třemi iónskými sloupy a trojúhelníkovitým štítem. Levý vchod do sklepení má bohatou profilaci s postranními výklenky, pravý do prvního patra je zdoben pouze bosáží. Štít je tvořen třemi antropomorfními karyatidami rámovanými vějířovitými mušlemi, mezi nimiž jsou v polích umístěny erby Blažeje Griespeka z Griesbachu a jeho ženy Ofky Warlichové z Bubna. Štít je zakončen jehlanovým obeliskem. O jeho druhotném a zřejmě nouzovém osazení vypovídá i jeho posunutí od středu portálu mezi okna fasády.

Renesanční Rytířský sálVýrazné kamenické práce najdeme i v interiérech, i když se z nich mnoho nedochovalo. Jsou to jednak nadpraží a ostění dveří v prvním patře, zdobená rostlinnými motivy či erby Blažeje a Ofky, jednak nejzachovalejší interiér tzv. Rytířského sálu v severovýchodním bastionu. Tento největší sál na zámku byl v 16. století celý vymalován symboly a alegoriemi šlechtických ctností (Speculum vurtis - zrcadlo ctností). Ovšem následná léta znamenala téměř kompletní zničení maleb. Ve třech nikách se zachovaly nadživotní malby bojovníků (rytířů), na stropě s lunetovou zrcadlovou klenbou byli v nikách zachyceni první římští císařové ze Suetoniových Životopisů, v zrcadlech pak byly výjevy z Bible, prokládané štukovými reliéfy z římských dějin Tita Livia, které se zachovaly nejlépe. Při jižní stěně se pak nachází renesanční krb s konzolami v podobě zvířecích nohou, římsou s motivy trofejí, slunce a kozích lebek, zakončený krbcem ve tvaru komolého jehlanu s polokruhovým nástavcem a prázdnou kartuší se závitnicí, pravděpodobně dle návrhu samotného Bonifáce Wolmutha. Poslední významnou složkou původních interiérů jsou pak kazetové stropy v prvém patře severního křídla, kde se nacházely pokoje Floriána Griespeka včetně knihovny a obrazárny, a ještě také v hlavní místnosti druhého patra severozápadního bastionu. Z ostatního vnitřního zařízení, jehož bohatost dokumentuje inventář z roku 1617, se dodnes zachovaly jen troje bohatě vyřezávané dveře, datované 1564, s rostlinnými a krajinnými motivy, dnes vystavené v bývalé zámecké kapli v druhém patře východního křídla.

Jak již bylo řečeno, Florián Griespek zemřel na Nelahozevsi roku 1588. Se svou chotí Rosinou Helzlovou ze Silianu měl celkem 24 dětí, a tak po smrti došlo k nevyhnutelné parcelaci majetku. Nelahozeves zdědil sedmý syn Blažej a jeho choť Ofka Warlichová z Bubna. Blažej dokončil stavbu zámku a úpravu vnitřních prostor do roku 1614, ale s omezenými finančními prostředky, neboť na rozdíl od otce nezastával významné posty u císařského dvora. Stal se dokonce evangelíkem a zúčastnil se stavovského povstání na straně stavů. Zemřel však ještě roku 1620 před bitvou na Bílé hoře a panství zdědila vdova Ofka a dcera Veronika. Posmrtně byl odsouzen k ztrátě majetku, ale nakonec byl statek oběma chudým ženám ponechán. Ty ho ovšem nakonec stejně musely prodat.

Lobkowiczská jídelnaDne 6. 7. 1623 statek Nelahozeves zakoupila za 40 000 kop grošů Polyxena z Pernštejna, manželka nejvyššího českého kancléře Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz. Tato svědomitá dáma se skvělým původem, osobností i postavením, nákupem konfiskátů či nuceně prodávaných statků výrazně rozšířila jmění budoucích knížat z Lobkowicz. Kromě nemovitostí rovněž založila pověstné lobkowiczské umělecké sbírky, jednak vlastním dědictvím po rodu Pernštejnů, jednak po obou svých manželích - Vilémovi z Rožmberka a Zdeňku Vojtěchu Popelovi z Lobkowicz. Za své sídlo si ovšem Polyxena zvolila bývalý arcibiskupský hrad v Roudnici nad Labem, a Nelahozeves tudíž přestala být prakticky obývána. Pouze na přelomu 20. a 30. let 17. století zde sídlil Polyxenin syn Václav Eusebius, který se zde učil správě svých panství. Jinak zámek, vypleněný navíc Švédy roku 1648, prakticky sloužil jako pracoviště patrimoniální správy - v prvém patře byly kanceláře, ve druhém sklady - a přitom nerušeně chátral.

Vstup do zámku západním křídlemTak tomu bylo až do 19. století, kdy se započalo s postupnou restaurací v souvislosti se změnou využití. Roku 1866 byl na zámku zřízen lazaret pro raněné z prusko-rakouské války a roku 1874 vznikl ve východním křídle penzionát pro svobodné šlechtičny. Úpravy však byly často dosti necitlivé a zhoubné (vymalování Rytířského sálu a vsazení novodobých kamen do krbu atd.). Na přání knížete Mořice z Lobkowicz byl roku 1876 pověřen architekt František Riedl přípravou novorenesanční adaptace zámku, která však výrazně respektovala zachovalý stav (i když např. měla být zbourána jižní zeď a nahrazena reprezentačním schodištěm s kašnou). Pro nedostatek financí se však nerealizovala. V l. 1909 - 1914 pak byla provedena alespoň památková obnova pod vedením kunsthistorika Maxe Dvořáka, kdy se odstranily doplňky, otevřely arkády, zrestaurovala sgrafita a kamenické články a přestavěla schodiště. Komplexní památková obnova pak proběhla až po zestátnění roku 1948 v 60. - 70. letech, kdy zde vznikla expozice Středočeské galerie z bývalé Roudnické Lobkowiczské sbírky. Roku 1992 se zámek vrátil zpět Lobkowiczům a nyní je zde zpřístupněna rodinná sbírka opět kompletní (největší kolekce španělských portrétu mimo Madrid, díla Rubense, Canaletta, Breughelů, Cranachů, Velasquéze, partitury od Mozarta, Glucka, Haydna, Beethovena, delftská fajáns, porcelán, nábytek, největší soukromá knihovna u nás).

Použitá literatura
O. Vaňková-Frejková, Zámek Nelahozeves - Poklady národního umění v Čechách a na Moravě (svazek 64), Praha 1946
Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese slánském, Praha 1906
M. Vlk, Komplexní rehabilitace zámku v Nelahozevesi a jeho okolí, Památky a příroda 4/1982
+ vlastní čtyřleté průvodcovské znalosti a zkušenosti z objektu

 
Ohodnoťte článek "Zámek Nelahozeves":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)


Ostatní články v této kapitole: Hrad Trosky
Zobrazit všechny články v této kapitole
Návštěvnost článků
Obsah tohoto čísla
TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed