Čelem vzad číslo 9 - Články

Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed

TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Ostatní články v této kapitole: Renesanční umělci, Římské diktatury, Tramvajová doprava a její vliv na rozvoj měst
Zobrazit všechny články v této kapitole
Návštěvnost článků
Obsah tohoto čísla

Příběh jedné veduty poklidného maloměsta

Autor: Martin Jakab
Hodnocení článku: 2.67 Hodnocení 2.67 z 5 (12 hodnocení)
 
Ohodnoťte článek "Příběh jedné veduty poklidného maloměsta":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)

"Krajina na horní Vltavě jest velice hornatá a vrchy lesnatými rozmanité výšky jako poseta. Mezi vrchy jsou údolí stinná, bujným stromovím a křovím obrostlá, a traviny dostávajíce vydatné vláhy, přioděny jsou svěží zeleností. Údolí Vltavy nad Budějovicemi jest většinou úzké a skalnatými břehy zavřené, na jednom místě rozšiřuje se poněkud, přejíc prostory městu Krumlovu, zde se za dávných dob voda křivolaké Vltavy rozlévala, tvoříc luhy a mlaka, odkudž také název města pochází. Nynější město má úzké uličky a mnoho starožitných domů, tak že tu středověký ráz ještě nad moderním panuje. Jeho největší okrasou jest starý hrad, nejmohutnější sídlo Růže, stavení tvrdé a velebné, pravý to dům bohatýrský. Kdo naň pohlíží se strany městské, an se pyšně po skaliskách rozkládá, ten pozná z názoru, co je feudální, panské a rytířské, pozná, že ten, který seděl dole v městě, měl svobodu, ale ten, který sídlel na hradě, že měl zvůli a byl pánem dědictví zpupného a kromě krále nikomu nezávadného. Zámek Krumlovský patří k největším a nejpamátnějším zámkům v Čechách, skládaje se z množství domův a stavení rozličných. Poněvadž se na něm od 13. století až do nynějška stavělo a opravovalo, spatřuje se na něm směsice všelijakých slohův, ale cokoliv se tu starožitného nachází, to vše se s pečlivostí vzornou opravuje." Takto byl historickou atmosférou starobylého města okouzlen v 80. letech minulého století August Sedláček, když sepisoval pojednání o Českém Krumlově pro své monumentální dílo "Hrady, zámky a tvrze Království českého".

Antonín LangweilPodobný pocit v nás vyvolá i grafika Antonína Langweila (1791 - 1837), která zachycuje město Český Krumlov od jihu. Tato litografie, která je cenným ikonografickým materiálem, nám přibližuje stav města na počátku minulého století. Kamenotisk zachycuje českokrumlovský zámek, Staré i Nové Město, Horní ulici či starý městský hřbitov s kaplí sv. Martina (dnes městský park). Tato veduta nám přibližuje také některé historické památky, které se nám již do dnešních dnů nedochovaly, jako jsou městské brány v Horní či Kájovské ulici, a nebo mají zcela odlišný současný vzhled. Zejména nás upoutá starší podoba věže kostela sv. Víta před regotizační přestavbou na konci 19. století. Zajímavá není pouze tato veduta, ale také životní osudy jejích tvůrců - Antonína Langweila a jeho bratra Josefa.

Antonín Langweil se narodil 13. června 1791 v Postoloprtech jako deváté dítě Víta Langweila a Anny Marie, rozené Turkowitzerové, dcery zámožného českokrumlovského měšťana. Několik týdnů po narození syna Antonína, v říjnu 1791 otec zemřel na zápal plic a matka se s dětmi vrátila k příbuzným zpět do Českého Krumlova, kde rodina bydlela v domě na náměstí (dnes č.p. 9). V letech 1805 - 1807 studoval na piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích. Od roku 1809 spolu se svými staršími bratry studoval v českokrumlovském Hospodářském ústavu pro schwarzenberské úředníky, který jako tříletou vyšší výběrovou školu pro nadané syny svých úředníků založil roku 1801 Josef ze Schwarzenberku. Tato škola poskytovala budoucím úředníkům všestranné odborné vzdělání v předmětech - němčina, náboženství, přírodopis, matematika, geometrie, fyzika, chemie a v oborech - obchodní korespondence, zvěrolékařství, stavitelství, pivovarnictví či jízda na koni. Studium, stravu i ubytování hradila knížecí vrchnost. Již za studií vynikal Antonín jako vytrvalý a cílevědomý žák se značným výtvarným nadáním. Osobním vzorem mu byl jeho starší bratr Josef, který rovněž vystudoval schwarzenberský Hospodářský ústav a zahájil kariéru úspěšného knížecího úředníka - inženýra na velkostatku. S bratrem měl také společný zájem - kreslení.

Bedřich HavránekV roce 1814 se Antonín stal magistrátním úředníkem a zanedlouho se oženil se Žofií Miškovou, dcerou českokrumlovského valchaře sukna, se kterou žil v Rybářské ulici. Roku 1818 zahájil studium na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde se naučil technice kamenotisku (litografii). Po svém návratu z Vídně žádal o povolení zřídit v Českém Krumlově kamenotiskárnu. K tomuto podnikatelskému počinu získal i podporu schwarzenberské vrchnosti, protože tisk by se tak stal ve městě rychlejším, levnějším a dostupnějším. První úspěchy mu přinesly výtisky portrétů Josefa a Karla ze Schwarzenberku, za něž dostal jako výraz uznání zlatou pamětní minci. Myšlence tiskárny nebyl ovšem nakloněn českobudějovický krajský hejtman, který žádost zamítl, neboť v Českém Krumlově nebyl tehdy ustanoven policejní úřad, který by podle policejních a cenzurních předpisů dohlížel na její činnost. Proto s vírou, že si kamenotiskárnu založí jinde, odešel v roce 1819 do Prahy.

Život v Praze mu ovšem přinesl jen samá zklamání, neboť veduta Českého Krumlova podle kresby jeho staršího bratra Josefa z roku 1819 byla jednou z prvních a zároveň také z posledních prací Langweilovy pražské kamenotiskárny, která sídlila přímo na Staroměstském náměstí. Od roku 1820 pracoval jako ředitel v konkurenční Schönfeldově tiskárně, kde však nebyl příliš spokojen, proto si přivydělával jako malíř portrétních miniatur. Později vystřídal ještě několik pracovních míst, ale ani tam nenalezl vnitřní uspokojení. Nejdéle působil jako knihovní sluha v univerzitní knihovně. Osobní neúspěchy se snažil vyrovnat pozoruhodnou činností - chtěl vytvořit lepenkový model Prahy, jejímiž krásami byl uchvácen. Díky vrozené pečlivosti a technickým znalostem, které získal při svých studiích na schwarzenberském Hospodářském ústavu, tento velkolepý a jedinečný model dokončil. Dnes je umístěn v Muzeu hlavního města Prahy. Antonín Langweil zemřel 11. června 1837 zcela bez prostředků, v bídě, nemocen a zklamán životem.

Ferdinand RunkVeduta Českého Krumlova je zhotovena technikou litografie (česky kamenotisku), což je druh tisku z plochy (grafiky). Mastnou tuší nebo křídou se kreslí přímo na hladký povrch kamenné desky (nejčastěji vápencové), která se zaleptá kyselinou. Při tisku pak barva chytá jen na "pokreslených místech", takže otisk je věrný, ale zrcadlově obrácený. Tuto techniku vynalezl pražský rodák B. Senefelder roku 1796.

Antonín Langweil nebyl ovšem jediný, kdo zachytil tvář Českého Krumlova na počátku 19. století, neboť zde působil také schwarzenberský dvorní malíř a krajinář Ferdinand Runk (1764 - 1834). Runk byl žákem vídeňské akademie a na počátku 19. století vstoupil do knížecích služeb. Josef ze Schwarzenberku jej pověřil, aby zachytil vzhled většiny rodových panství v českých i rakouských zemích. Samozřejmě se nemohl vyhnout ani schwarzenberskému rezidenčnímu městu Českému Krumlovu. Většina obrazů malíře Runka vznikla v letech 1803 - 1810. Ferdinand Runk rovněž ovlivnil malířskou a grafickou tvorbu své žákyně Pavlíny ze Schwarzenberku, jejímž byl učitelem kresby a malby. Český Krumlov zachytili na počátku 19. století také grafici Karel Postl, Karel Zenker či o něco mladší českokrumlovský rodák Florián Mašek.

Karel PostlI když dnes Český Krumlov patří mezi nejmalebnější a nejzachovalejší česká města, je bohužel historické jádro ochuzeno o některé zajímavé stavební památky, které kdysi patřily k neopakovatelnému koloritu města. Dobové grafiky či obrazy jsou pro nás dodnes velice cenným a unikátním pramenem pro poznání vzhledu a celkové podoby města Český Krumlov na počátku minulého století, kdy zde ještě stála celá řada zajímavých památek, které dnes známe bohužel jen ze "starých obrazů". Jen díky těmto vedutám, které si uchovaly svou poetičnost i v přetechnizovaném 20. století, si můžeme i dnes vychutnat onu neopakovatelnou atmosféru poklidného maloměsta let dávno minulých.

Použitá literatura
Základní prací o životě a díle A. Langweila je kniha K. Bečkové Svědectví Langweilova modelu Prahy (Praha 1996), v článku ovšem byly použity i další dílčí studie a archivní materiály. Proslulý model Prahy je vystaven v Muzeu hl. města Prahy (viz Čelem vzad č. 3).


 
Ohodnoťte článek "Příběh jedné veduty poklidného maloměsta":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)


Ostatní články v této kapitole: Renesanční umělci, Římské diktatury, Tramvajová doprava a její vliv na rozvoj měst
Zobrazit všechny články v této kapitole
Návštěvnost článků
Obsah tohoto čísla
TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed