Čelem vzad číslo 9 - Památky UNESCO

Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed

TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Ostatní články v této kapitole: Litomyšl
Zobrazit všechny články v této kapitole
Návštěvnost článků
Obsah tohoto čísla

Olomouc - sousoší Nejsvětější trojice


Hodnocení článku: 3.85 Hodnocení 3.85 z 5 (34 hodnocení)
 
Ohodnoťte článek "Olomouc - sousoší Nejsvětější trojice":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)

Sousoší Nejsvětější TrojiceV prosinci r. 2000 byla na prestižní seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO zařazena další (již desátá) památka z České republiky - olomoucké sousoší Nejsvětější Trojice. Chtěli jsme být co nejaktuálnější, a tak jsme sáhli po knize M. Pojsla a V. Londina Dvanáct století naší architektury (Olomouc 1998), abychom vám tuto památku blíže představili.

Sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí u radnice je obecně považován za největší barokní sousoší u nás. Původcem monumentu byl bohatý olomoucký měšťan, kamenický mistr a podnikatel Václav Render, který zanechal stopy své dílny všude v Olomouci (např. i morový sloup na sousedním náměstí). Autora projektu tak náročného architektonického i sochařského díla však neznáme, vyloučit ale nelze ani samotného Rendra.

Práce zahájil v roce 1716, když se zavázal městskému magistrátu, že sloup postaví nákladem nejmenovaných dobrodinců a z týchž prostředků přesune některé další stavby (Herkulova kašna aj.), které by sousoší překážely. Město za to slíbilo poskytnout zdarma potřebný kámen z vlastních lomů.

Vedle četných Rendrových prací rostlo dílo jen pomalu. Když v roce 1733 zemřel, byla hotova sotva polovina spodní části stavby. Přestože Render zanechal bezmála 11 000 zlatých, dokončení díla se dlouho nedařilo. Po čtyřleté přestávce se ujal stavby městský kameník Václav Rokytský a po jeho smrti syn Ignác. Válka a pruská okupace města na začátku 40. let stavbu opět přerušily, z iniciativy městské rady se pokračovalo až v roce 1744, sloup byl nakonec dokončen teprve o dalších deset let později. Počátkem května 1754 bylo odstraněno lešení a 9. září se konalo slavnostní vysvěcení za účasti samotných císařských manželů, Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Podle soudobých pramenů činil celkový náklad na postavení trojičního sloupu obrovskou sumu 150 000 zl.

V závěrečném desetiletí stavby vytvořil 36 soch světců a 12 reliéfů hlav apoštolů sochař Ondřej Zahner, zbývající sochařské úkoly dokončil jeho žák František Scherhauf. Kamenické práce po Rendrovi a Rokytských dokončil Augustin Scholz. Obrovskou skupinu Nejsvětější Trojice na vrcholu 35 metrů vysokého sloupu a menší skupinu Panny Marie s anděly, umístěnou na přední stěně sloupového polygonu, zhotovil v mědi a v ohni pozlatil olomoucký zlatník Šimon Forstner.

Celý monumentální "sloup" je koncipován na principu šestiúhelníka, který se stupňovitě zužuje směrem vzhůru a končí šestibokým jehlanem s kovovým sousoším Nejsvětější Trojice. Stěny jehlanu mají podobu kanelovaných pilastrů s patkami a hlavicemi. Spodní část monumentu s vnitřní kaplí spočívá na vyvýšeném schodišťovém podstavci.

Sousoší Nejsvětější TrojiceSochy světců v nadživotní velikosti jsou umístěny ve třech patrech nad sebou vždy na nárožích polygonu. Jsou to moravští zemští patroni, patroni olomouckých kostelů a snad vůbec nejuctívanější světci v Olomouci: Josef, Jáchym, Anna, Tadeáš, Jan Křtitel, Jan Nepomucký, Jan Sarkander, Vavřinec, Jeroným, Mořic, Václav, Blažej, Vojtěch, František Xaverský, Cyril, Metoděj, Antonín Paduánský a Jan Kapistrán. Nad okny obou poschodí jsou v medailonech poprsí dvanácti apoštolů. Spodní skupina světců, postavených na mohutných, bohatě zdobených podstavcích, má okolo každé sochy kuželkovou balustrádu. Na horních nárožích balustrády jsou ještě umístěny sochy 12 světlonošů (putti s hvězdicovými svítilnami) a na dolních nárožích kamenné vázy.

Uvnitř sloupu se skrývá kaple válcovitého prostoru s kupolí. V hlavním průčelí je prolomen malý půlkruhovitě ukončený portálek vstupu do kaple. Její interiér je dále osvětlován řadou půlkruhovitě ukončených okenních otvorů, v hořejším patře jsou okna kulatá. Uvnitř mezi otvory člení stěnu šest pilastrů (jakýchsi polosloupů na zdi), plochy mezi pilastry dále zdobí šest reliéfů s biblickými náměty. Starozákonní oběti (oběť Abelova, Kainova, Abraham obětuje Izáka, oběť Noemova a Abraham obětuje skopce) vedou k největší oběti Krista na kříži (reliéf nad malým oltářem).

Celé sousoší na kulatém podstavci je obehnáno dvanácti profilovanými sloupky, v nichž kotví mohutné řetězy. Vytvářejí tak i vizuální ohraničení celého posvátného prostoru.

Obsáhlejší materiál o památkách UNESCO v celé Evropě pak chystáme do dalšího čísla.



 
Ohodnoťte článek "Olomouc - sousoší Nejsvětější trojice":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)


Ostatní články v této kapitole: Litomyšl
Zobrazit všechny články v této kapitole
Návštěvnost článků
Obsah tohoto čísla
TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed