Čelem vzad číslo 8 - Martin Chleborád

Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed

TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Návštěvnost článků
Zobrazit články od tohoto autora ze všech čísel

Händel


Název kapitoly: Osobnosti
Hodnocení článku: 3.4 Hodnocení 3.4 z 5 (89 hodnocení)
 
Ohodnoťte článek "Händel":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)

Aby se podal přehled obrovitého díla Händelova, na to nestačí několikaleté bádání a nějakých dvě stě stránek. Bylo by zapotřebí celého života, aby se o něm řádně promluvilo. Dělali jsme, co jsme mohli, buďtež nám prominuty naše nedostatky!
(Romain Rolland, 1910)

Georg Friedrich Händel

Mezi nejznámější díla barokní hudby patří bezesporu i Händelovo oratorium Mesiáš, které je vedle Bachovy (1685 - 1750) Velké mše hmoll jedním z nejhranějších vokálních děl tohoto období. Trojlístek významných skladatelů, mistrů barokní epochy, doplňuje Antonio Vivaldi (1678 - 1741), který proslul jako autor Čtvera ročních dob. Oratorium je epické hudební dílo, které se formou podobá opeře. Hlavní rozdíl je však v tom, že oratorium se neprovozuje na jevišti. Původně bylo psáno pro chrám, později už pro koncertní síň. Kromě rozvoje chrámové hudby prožívala i barokní opera svůj rozmach, který se dovršil v díle G. F. Händela. Právě on to byl, kdo geniálním způsobem skloubil prvky opery italské s tradicí starší anglické hudby, a tak mohly vzniknout skvosty jak na poli operním, tak oratorním. Nezanedbatelný je i podíl instrumentální hudby na veledíle Händelově - v seznamu jeho děl najdeme na šest set položek, z nichž je až tři sta padesát věnováno různým koncertům (např. concerta grossa), sonátám (čtyřvětá cyklická skladba) či suitám (skladba vzniklá seřazením tanců).

Georg Friedrich Händel (George Frideric Handel) se narodil 23. února 1685 v Halle nad Sálou (24. února pokřtěn v hallském chrámu P. Marie) jako druhé dítě druhého manželství Georga Händela s Dorotheou, dcerou pastora Tausta z Giebichensteinu. (O měsíc později se v Eisenachu narodil Johann Sebastian Bach, který se v životě osobním i uměleckém ubíral jiným směrem.) Zajímavostí je, že Händelův rod pocházel ze Slezska, podobně i rod matky pocházel ze Slezska a Čech. Otec budoucího skladatele byl vyučeným lazebníkem a ranhojičem, později proslul jako významný lékař. Stal se dokonce osobním lékařem a komorníkem vévody Augusta Saského (1694 - 1733). Když se malý Georg Friedrich narodil, bylo otci už šedesát let (matce třicet) a byl zámožným a váženým občanem hallským. Händel vyrůstal v prostředí přísné rodiny - vnitřní řád, víru a vyrovnanost, ale i láskyplnou péči vnášela do rodiny Händelova matka Dorothea. Otec neměl o umění příliš vysoké mínění, přál si, aby ze syna byl právník.

Když bylo Georgu Friedrichovi osm let, zasáhla do jeho života náhoda. Při jedné bohoslužbě chlapci dovolili zahrát nějakou kratší skladbu. Shodou okolností byl v kostele přítomen i vévoda, který doporučil malému umělci hudební vzdělání. Otec na to přistoupil, a tak Händel poznal svého jediného řádného učitele hudby, Friedricha Wilhelma Zachowa (1663 - 1712). V roce 1696 vzal Zachow budoucího skladatele na návštěvu u berlínského dvora (někteří badatelé kladou tuto návštěvu do let 1702 - 1703). Händel se také nechal zapsat na hallskou univerzitu, kterou studuje od roku 1702. Mezitím mu zemřel v únoru 1697 otec. 13. března 1702 přijímá uvolněné varhanické místo v hallském Dómu reformované církve, ale to už se rok zná s dalším vynikajícím německým skladatelem, Georgem Philiphem Telemannem (1681 - 1767).

Před cestou do Hamburku v roce 1703 hrál Händel na několik nástrojů, virtuózně ovládal varhany a cembalo - zejména improvizovaná hra na varhany jej učinila později velmi slavným, někteří tvrdili, že předčil mistra varhanní hry J. S. Bacha. Do roku 1703 vůbec spadají významné události Händelova života. Seznamuje se s méně známým skladatelem a cembalistou Johannem Matthesonem (1681 - 1764) a stává se členem hamburské opery na Husím trhu, nejprve jako druhý houslista, posléze jako cembalista. Tohoto roku také cestuje s Matthesonem do Lübecku k Dietrichu Buxtehudovi (nadprůměrný německý komponista, 1636 - 1707). 5.prosince 1704 se udála zajímavá příhoda, vypovídající o tvrdohlavosti obou přátel. Bylo to při jedné z repríz Matthesonovy opery Cleopatra. Mezi Händelem a Matthesonem panovalo jisté napětí, protože krátce předtím vytlačil Mattheson Händela z funkce domácího učitele v rodině anglického konzula v Hamburku a převzal vyučování sám. Händel to těžce nesl. Odmítl toho dne večer předat Matthesonovi místo u cembala při provedení Cleopatry. Došlo mezi nimi k hádce - za neobyčejného zájmu celého publika. Obecenstvo přistoupilo k orchestru a povzbuzovalo oba soky. Opera podle všeho ani nebyla dohrána do konce. Händel i Mattheson vyběhli na Husí trh a tasili kordy. "Dostali jsme se do souboje, který pro nás oba mohl dopadnout velmi nešťastně," vypravuje Mattheson, "kdyby Prozřetelnost nebyla milostivě způsobila, že se mi zlomila čepel nárazem na široký kovový knoflík sokova kabátu." Takřka hned po tragickém souboji následovalo okamžité smíření. Obě horké hlavy si padly do náručí. "Byli jsme lepšími přáteli než předtím" - a zůstali ostatně přáteli po celý život.

Slavným dnem pro skladatele byl 8.leden 1705, kdy měla premiéru jeho první opera Almira, ovlivněná německo-italským stylem R. Keisera, ředitele divadla na Husím trhu. Na podzim následujícího roku odjíždí Händel na dlouhý studijní pobyt v Itálii, kde zpočátku pobývá nejspíše u dvora Medicejských ve Florencii. Z jeho tamější opery Vincer se stesso e la maggior vittoria (Největším vítězstvím je vítězství nad sebou samým), uvedené v roce 1710 v římě, se zachovaly bohužel pouze zlomky. Ovšem nejvýznamnějším dílem Händelova italského pobytu byla Agrippina, která korunovala italský úspěch a poskytla neklamný důkaz o jeho talentu.

Jakmile skončila učednická léta, opustil Händel v únoru roku 1710 Itálii a přijal místo na dvoře hannoverského kurfiřta Georga Ludwiga (1698 - 1727), který mu ochotně udělil roční dovolenou, aby mohl navštívit Anglii. Koncem roku 1710 přijel Händel do Londýna, kde ho již čekali vlivní přátelé. Ve snaze udělat co nejlepší dojem, napsal spěšně operu Rinaldo, která měla velkolepou premiéru v Qeen´s Theatre na Senném trhu. V červnu se vrátil Händel zpět do Hannoveru, ale již na podzim 1712 opět odjíždí do Anglie. Jeho německý zaměstnavatel jej žádá, aby tam nezůstával přiliš dlouho, což skladatel nedodržel. Dostal se tím do trapné situace, protože po smrti královny Anny se trůnu ujal Georg Ludwig jako král Jiří I. (1714 - 1727). Pro jeho předchůdkyni mj. Händel složil Mírovou ódu (Ode for the birthday of Qeen Anne) a při oslavách Utrechtského míru v roce 1714 napsal Te Deum a Jubilate. Při královské projížďce v červenci 1717 na Temži zazněla proslulá Händelova suita Vodní hudba.

Na rozdíl od jiných skladatelů však Händelova tvorba nezaznamenala postupný vývoj. Skladatele ale nutila po celý život nutnost zalíbit se publiku k velké obrazotvornosti a vynalézavosti. Většinu svých oper napsal pro Královskou hudební akademii (Royal Academy of Music) a nikdy dopředu nevěděl, zda jej při premiéře čekají nadšené ovace publika, nebo pískot a dupání. Jeho práce nekončila s odevzdáním partitury. Jako hudební ředitel odpovídal za provedení a pěvecké obsazení. První prací pro Royal Academy byla opera Muzio Scevola, na které spolupracoval se svými kolegy Amadeiem a Bononcinim. Úchvatná musela být premiéra opery Ottone (1723) se sopranistkou evropského formátu Franceskou Cuzzoniovou a kastrátem Senesinem v hlavních rolích. Ovšem nejslavnější kastrát této doby, Farinelli (1705 - 1782), zpíval v konkurenční šlechtické opeře. (Vzpomínáte na stejnojmenný film "Farinelli" režiséra G. Corbiaua?) Po Ottonovi následovala řada velmi nadšeně přijatých oper - Giulio Cesare, Il Tamerlano, Rodelinda. Händel přivábil do Royal Academy řadu dalších významných zpěváků a zpěvaček - kromě F. Cuzzoniové zde vystupovala další operní hvězda Faustina Borodiniová. Rivalita mezi oběma sopranistkami přerostla v otevřené nepřátelství, které vyvrcholilo nedůstojnou scénou při jednom provedení Bononciniho opery Astyanax. Za halasného povyku publika se zpěvačky popraly, což vyvolalo reakci u nepřátel opery, kteří hbitě vyrukovali s divadelní fraškou Nevhodný okamžik aneb Soupeřící ochechule (The Contre Temps, or Rival Queens, 1727). Podobné skandály sice poutaly pozornost obecenstva, často však na úkor Händelových skvělých děl, která tehdy vznikla (např. Scipione, Alessandro, Admeto, a Riccardo Primo). V roce 1727 král Jiří I. umírá, jeho nástupcem se stává Jiří II. (1727 - 1760). Ke korunovaci Jiřího II. a královny Karoliny z Ansbachu skládá Händel korunovační hymny (tzv. anthemy).

Doba nástupu nového krále je pro našeho skladatele neradostná. Pád Royal Academy se rychlostí vyrovnal jejímu oslnivému vzestupu. Kvůli premiéře Gayovy Žebrácké opery publikum takřka přes noc zanevřelo na Royal Academy a italskou operu s jejími složitými náměty a komplikovanými áriemi - právě to Žebrácká opera parodovala. Po obnovené premiéře Admeta musela společnost v červnu 1728 ukončit činnost.

Počátkem února 1729 opouští Händel Anglii a jede do Itálie, kde chce získat pěvce pro novou operní akademii (při cestě nazpět do Anglie navštěvuje svou nemocnou matku, která umírá v prosinci 1730). Pokus navázat na někdejší úspěchy v dalším divadle - v  King´s Theatre, byl neslavný. Opery Lotario a Partenope nesklidily ovace publika, podobně jako další obnovené premiéry některých děl. Dokonce i další opera Orlando, pokládaná za vrchol Händelovy tvorby, znamenala naprostý krach. Jeho finanční situace se načas zlepšila díky zdařilým operám Ariodante a Alcina, ale svoji velkou operní bitvu prohrál a skončil s velkými ztrátami.

13. dubna 1737 je Händel postižen záchvatem mrtvice (pravá polovina těla ochrnutá) a odjíždí do cášských lázní, kde se podrobuje radikální léčebné kúře a také se léčí z depresí. Do Londýna se vrací vyléčen, musí zde však čelit neúspěšným premiérám oper Faramondo a Serse (Xerxes). Druhá ze jmenovaných oper je známá díky tzv. largu (přesněji larghettu) "Ombra mai fu" (Kýžený stín), které je oblíbeným přídavkem koncertů. Publikum si však žádalo něco nového - bylo to oratorium, které Händelovi přináší slávu jak v 18., tak ve 20. století. Bouřlivý ohlas, který provázel oratoria Messiah (Mesiáš, premiéra 1742 v Dublinu) a Samson, povzbudil Händela k další práci. Během práce na oratoriu Jephtha v roce 1751 začíná skladatel ztrácet zrak (zelený zákal), je v péči očních lékařů, ale ani původně slibná operace úlevu nepřinese - v lednu 1753 noviny ohlašují úplné mistrovo oslepnutí. Ten se však nevzdává a nadále hraje na varhany podle paměti nebo improvizuje. Od konce roku 1756 do začátku roku 1757 diktuje Händel své poslední dílo, oratorium Triumf času a Pravdy, které má premiéru 11. března 1757. Dva roky poté zachvátila Händela slabost během provedení oratoria Mesiáš v Covent Garden. Vyčerpaný skladatel musí ulehnout, jeho zdravotní stav se zhoršuje a 14. dubna 1759 - ve věku 74 let - Georg Friedrich Händel umírá. Jeho pohřbu se ve Westminsterském opatství zúčastnilo tři tisíce londýnských občanů - přišli se rozloučit se "svým" Händelem.

Händel patřil mezi vítané návštěvníky královského paláce. Často tam hrával před panovníkovou rodinou na cembale. Při jedné takové příležitosti si všiml, jak malý Jiří III. pozorně naslouchá. Zeptal se prince, zda má rád hudbu, a on nadšeně přitakal. "Hodný chlapec, hodný chlapec," potěšil se Händel. "Až zemřu, budeš chránit mou slávu."

Použitá literatura
Pavel Polka; Triumf času a pravdy (Vyprávění o životě, díle a dědictví hudebního skladatele Georga Friedricha Händela); Praha 1991
Rudolf Pečman; Georg Friedrich Händel; Praha 1985
Oxfordský slovník opery; Praha 1998


 
Ohodnoťte článek "Händel":
 Hodnocení 1 z 5 (nejhorší)
 Hodnocení 2 z 5
 Hodnocení 3 z 5
 Hodnocení 4 z 5
 Hodnocení 5 z 5 (nejlepší)


Zobrazit články od tohoto autora ze všech čísel
Návštěvnost článků
TIP: publikace České dějiny do roku 1914 Evropa do roku 1914 a od hlavního redaktora stránek Čelem vzad.
Přejít o stránku zpět   Vytisknout tuto stránku   Poslat článek e-mailem   Kniha hostů   Přejít o stránku vpřed